Aktualizace v posledních letech neproběhla, co je uvedeno, dosud platí ...
Trampská osada Jaguáři a její vznik je převzat z Totemů (Bizonovo povídání písemně zaznamenáno ohledně trampů a vůbec tak co se kolem dělo). Po ukončení 9. třídy základní devítileté školy nastaly toužebně očekávané prázdniny. A byly to moje nejdelší prázdniny! Proč? V 9. třídě se tehdy končila škola již 15. června. Po ukončení školy a večírku na rozloučenou jsem se zúčastnil dvanáctidenní lesní brigády v Kunčicích pod Ondřejníkem, kterou vedla Bagheera, naše pionýrská vedoucí z KSMP (Krajská stanice mladých přírodovědců) Stopaři. Následovaly Jakartovice 5. – 7. července 1968, malý vandr.
O prázdninách 1968 se ve mně rodilo něco nového. Už mě svazovala příliš přísná organizace Stopařů, potřeboval jsem se sám realizovat. Chtěl jsem i já rozšířit hnutí milovníků přírody a tak naplnit slib, který jsem slavnostně složil památnou noc u strážního ohně na North Forku (chatky poblíž Kyjovic).
Shromáždil jsem kolem sebe kluky z našeho dvora, které jsem přitáhl k činnosti a práci ve foglarovském stylu. Dali jsme si hrdý název Jaguáři. Po prázdninách 1968 jsem tak již do KSMP nepatřil. V té době jsem začal navštěvovat první ročník střední průmyslové školy chemické v Ostravě.
Trampskou osadu Jaguáři tvořili kluci:
- Ivo Krkoška – Leopard
- Mirek Zicha – Jestřáb
- Ivan Tománek – Orel
- Vláďa Veleba – Medvěd
- Zdeněk Valkovič – Vlk (tragicky zahynul ve 25 letech)
- Ota Mika – Bizon
Na podzim roku 1968 si kupuji vlastní kytaru Mejbl, na které jsem začal pilně cvičit všechny trampské a snadné big-beatové písničky, co jsem znal. Vlk sehnal na podzim skvělou klubovnu, vlastně jen místnost ve sklepě, ze které jsem si klubovnu zbudovali (Opavská 823). Byla to velká a radostná práce. Od výroby a kreslení břízových placek, malování zálesáckého koutku, shánění koberce, stolu, židlí a lavic až po zhotovení velkého osadního totemu.
Jezdili jsem a chodili do přírody. Podnikali jsem jednodenní výpravy do okolí. Využíval jsem svých znalostí přírody a hezkých míst. Často jsme jezdili do Kyjovic starou tramvají, které jsem říkali dostavník. Při cestě dostavníkem jsme hráli na kytary a zpívali. Často, téměř denně jsem se scházeli v klubovně, kde se hrály různé hry, pořádaly se soutěže a závody. Většina jich byla zaměřena na zdokonalování trampských znalostí a dovedností.
První stanování Jaguárů bylo až příštího roku na jaře. S jarem se rodí velká chuť do života. Znovu cítíme ti dávnou touhu po poznávání nových dálek. Neznámá místa a dálky nás volají. My vážeme své toulavé boty a vydáváme se na cestu poznávat nové kraje, navazovat nová přátelství. Chceme být volní a svobodni. Místem našeho stanování je malebné okolí Jakartovic. Ve dnech 8. – 10. května 1969 zde rozbíjíme camp. Na výpravě jsou všichni členové osady Leopard, Medvěd, Jestřáb, Vlk, Orel a Bizon. Prožíváme krásné dva dny volnosti a poznávání přírody. Hrajeme na kytary a zpíváme trampské písně u táborového ohně. Podnikáme průzkumy do okolí, lovíme bobříky. Šerifem Jaguárů je Leopard. Já jsem „ideolog“ naší osady a Jestřáb je opozicí, vždy má proti individuálním a kolektivním návrhům a rozhodnutím nějaké zásadní připomínky.
První velký vandr podnikáme ve dnech 29. července až 8. srpna 1969. Jen Bizon, Leopard a Medvěd (a kytara Mejbl). Zdoláváme vrcholky, hřebeny a stezky krásných a malebných letních Beskyd. Poznáváme nová krásná místa ...